*ROZLOUČENÍ*

 

Ta bolest se nedá utišit,

ale já nechci slanými drahokamy plýtvat.

Ublížil jsi a nevíš o tom.

 

Chtěla jsem tě mít chvíli pro sebe,

proklouzl jsi mezi prsty

jako křišťálová voda v řece.

 

Chce se mi křičet na celý svět,

jenže není nikdo, kdo by mé prosby slyšel,

zůstalo by prázdné a mučivé ticho.

 

Chci darovat ti lásku svoji

a slyšet jakákoli vlídná slova,

tak proč odvracíš tvář?

 

Byla chyba myslet si, že milovat mě dokážeš

a svoji přízeň mi dáš,

když to jediné mezi námi byl můj chtíč.

 

Chci vědět, proč lidé za lásku trpí

a krvácejí jim srdce pro ni,

nedá se tomu zabránit?

 

A tak si přeji  nebýt tak zranitelná,

tolik bezmocná,

jak holubice co šípem zasažena byla.

 

Vím, byla to jen sobeckost,

chtít abys cítil to co já,

abys byl tím pravým.

 

Sále se  trápím,

bláznovsky čekám na zprávu od tebe,

přestože je marné jakékoli doufání.

 

Ty řádky posílám tobě - nikomu.

 

Rozum a cit  trestají mě, když ty už jsi mě odsoudil.

Řeknu sbohem a ničí to mé srdce,

protože bych dala cokoli za chvilku s tebou.